NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky bohaté diskografii, která v případě HIGH ON FIRE čítá již devět studiových desek, to samozřejmě v případě té jejich poslední aktuální svádí k porovnávání. To je ale dost složitá věc, neboť Američané celou svou kariéru drhnou relativně stejnou hudbu založenou na hutném stoner metalu. Srovnávání jejich jednotlivých počinů tak nakonec ovlivňují v podstatě jen dva faktory. Prvním je množství energie a dravosti, kterou se jim podařilo zhmotnit. Druhou pak zdařilost a výraznost vlastních hudebních motivů a riffů, těžko asi mluvit přímo o melodiích, i když i ty se v různé míře v jejich hudbě samozřejmě objevují.
Pokud vezmu jako měřítko první faktor, zřejmě nejbouřlivější a nejdynamičtější deskou bych zvolil "Death Is This Communion" (2007). Hlavně rytmicky a co se tempa týče je na poměry HIGH ON FIRE dost odvazová. Ohledně druhého faktoru už to tak jednoznačné nevidím, každá deska má své zajímavé a silné momenty. Přiznejme ale, že díky jisté šablonovitosti se mnohé momenty v tvorbě HIGH ON FIRE dostávají až kamsi na hranu opakování. A nejinak je tomu v případě "Cometh The Storm". Opět deska s tradičním přístupem i zvukem, rolující v jasných a známých strukturách, s dostatkem valivého potenciálu i drtícího tlaku. Jen tak trochu udušená a ušlápnutá. Jako by se HIGH ON FIRE až moc potopili do své vlastní tradice a nehledali nové nápady. Poslech je opět zážitek, nicméně do nějakých výšin se zde nešplhá. Na poměry HIGH ON FIRE někde v průměru, což ale stále stačí na slušné hodnocení.
Stonermetalová klasika, co jiného také od HIGH ON FIRE čekat.
7 / 10
Matt Pike
- kytara, vokál
Jeff Matz
- basová kytara
Coady Willis
- bicí
1. Lambsbread
2. Burning Down
3. Trismegistus
4. Cometh The Storm
5. Karanlik Yol
6. Sol’s Golden Curse
7. The Beating
8. Tough Guy
9. Lightning Beard
10. Hunting Shadows
11. Darker Fleece
Cometh The Storm (2024)
Bat Salad (EP) (2019)
Electric Messiah (2018)
Luminiferous (2015)
De Vermis Mysteriis (2012)
Snakes For The Divine (2010)
Death Is This Communion (2007)
Blessed Black Wings (2005)
Surrounded By Thieves (2002)
The Art Of Sell Defense (2001)
Datum vydání: Pátek, 19. dubna 2024
Vydavatel: MNRK Music
Stopáž: 57:47
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.