OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky bohaté diskografii, která v případě HIGH ON FIRE čítá již devět studiových desek, to samozřejmě v případě té jejich poslední aktuální svádí k porovnávání. To je ale dost složitá věc, neboť Američané celou svou kariéru drhnou relativně stejnou hudbu založenou na hutném stoner metalu. Srovnávání jejich jednotlivých počinů tak nakonec ovlivňují v podstatě jen dva faktory. Prvním je množství energie a dravosti, kterou se jim podařilo zhmotnit. Druhou pak zdařilost a výraznost vlastních hudebních motivů a riffů, těžko asi mluvit přímo o melodiích, i když i ty se v různé míře v jejich hudbě samozřejmě objevují.
Pokud vezmu jako měřítko první faktor, zřejmě nejbouřlivější a nejdynamičtější deskou bych zvolil "Death Is This Communion" (2007). Hlavně rytmicky a co se tempa týče je na poměry HIGH ON FIRE dost odvazová. Ohledně druhého faktoru už to tak jednoznačné nevidím, každá deska má své zajímavé a silné momenty. Přiznejme ale, že díky jisté šablonovitosti se mnohé momenty v tvorbě HIGH ON FIRE dostávají až kamsi na hranu opakování. A nejinak je tomu v případě "Cometh The Storm". Opět deska s tradičním přístupem i zvukem, rolující v jasných a známých strukturách, s dostatkem valivého potenciálu i drtícího tlaku. Jen tak trochu udušená a ušlápnutá. Jako by se HIGH ON FIRE až moc potopili do své vlastní tradice a nehledali nové nápady. Poslech je opět zážitek, nicméně do nějakých výšin se zde nešplhá. Na poměry HIGH ON FIRE někde v průměru, což ale stále stačí na slušné hodnocení.
Stonermetalová klasika, co jiného také od HIGH ON FIRE čekat.
7 / 10
Matt Pike
- kytara, vokál
Jeff Matz
- basová kytara
Coady Willis
- bicí
1. Lambsbread
2. Burning Down
3. Trismegistus
4. Cometh The Storm
5. Karanlik Yol
6. Sol’s Golden Curse
7. The Beating
8. Tough Guy
9. Lightning Beard
10. Hunting Shadows
11. Darker Fleece
Cometh The Storm (2024)
Bat Salad (EP) (2019)
Electric Messiah (2018)
Luminiferous (2015)
De Vermis Mysteriis (2012)
Snakes For The Divine (2010)
Death Is This Communion (2007)
Blessed Black Wings (2005)
Surrounded By Thieves (2002)
The Art Of Sell Defense (2001)
Datum vydání: Pátek, 19. dubna 2024
Vydavatel: MNRK Music
Stopáž: 57:47
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.